Orientace v prostředí:

• Při vstupu do neznámé místnosti si všímejte, jak je velká, odkud dopadá světlo, zda tam nejsou optické bariéry (sloupy atd.) a jaká místa jsou k dispozici.
• Z nich si vyberte pokud možno taková,
  • abyste seděli zády ke zdi,
  • aby vám světlo nesvítilo do očí,
  • aby vám ve výhledu nepřekážely optické bariéry,
  • abyste ze svého místa mohli zaznamenávat pohyb v místnosti.
• Máte-li na stole před sebou vysokou vázičku nebo jinou snadno odstranitelnou optickou bariéru, posuňte ji na vhodnější místo.
• Můžete-li si vybrat tvar stolu, u kterého budete sedět, dejte přednost stolu kulatému, protože vám umožní vidět všem zúčastněným do tváře.
• Dbáme na to, aby nám světlo nesvítilo do očí, naopak aby byli osvětleni lidé, kteří s námi budou hovořit.
• Jste-li pouze s jednou osobou a čeká se od vás odezírání, pak je nejlepší, posadíte-li se naproti sobě, nikoliv vedle sebe.
• Neseďte příliš blízko osoby, která s vámi chce mluvit. Při odezírání potřebujeme zaostřit zrak na ústa hovořící osoby, a to není možné z příliš malé vzdálenosti.
• Stojíte-li, nechte si za sebou alespoň malou rezervu, abyste měli v případě nouze kam ustoupit, či odklonit tělo, kdyby vám mluvící osoba chtěla mluvit doucha, „abyste ji lépe slyšeli".

Krátké textové zprávy:

Mobilní telefony jsou díky funkci zasílání krátkých textových zpráv pro neslyšící osoby neocenitelnou pomůckou.

• Měli byste při výběru mobilního telefonu vzít v úvahu velikost displeje, na kterém by se zobrazila pokud možno celá krátká textová zpráva.
• Máte-li problémy se zrakem, pak si raději vyberte přístroj, kde jsou větší písmena.
• Při volbě operátora hrají významnou úlohu ceny za zprostředkování služby přenosu SMS.

Říkej mi, jak mluvím:

• K tomu, abyste „zpaměti" vykonávali známé pohyby mluvidel, nepotřebujete slyšet. Řeč máte již zautomatizovanou a cítíte své mluvní pohyby.
• Vnímání vlastních mluvních pohybů ovšem nenahrazuje sluchovou kontrolu, proto u každého po určité době po ohluchnutí dochází ke zhoršení zvukové kvality řeči. Hlas ohluchlého člověka může změnit svou výšku a melodii. Čím déle člověk neslyší, tím jsou změny jeho hlasového projevu výraznější.
• Čas od času se zeptejte slyšícího člověka, zda není narušena vaše intonace nebo výslovnost některých hlásek.
• Cvičte si hlas doma. Občas si zpívejte nebo čtete nahlas.
• Naučte každou osobu, která s vámi mluví, aby se při hovoru na vás také dívala. Dívá–li se na vás, je pravděpodobné, že sleduje, co jí říkáte. Pokud se dívá jinam, nepoznáte, zda vám rozumí a zda mluvíte dostatečně nahlas vzhledem k hluku v okolí.
• Sledujte odezvy člověka, se kterým mluvíte. Pokud se při vašem hovoru občas rychle rozhlédne, může to být pro vás signál, že pohledem kontroluje, nakolik jste svým příliš hlasitým projevem vzbudili nežádoucí pozornost ostatních lidí. Když se trochu nakloní vaším směrem, může to znamenat , že váš hlas naopak v okolním hluku zaniká. V obou případech se přímo zeptejte , zda máte mluvit více nahlas nebo potichu.
• Jste-li v prostředí, kde bývá proměnlivá hlasitost okolního zvuku, předem si se svým slyšícím společníkem domluvte jednoduchý signál k regulaci hlasitosti vaší řeči. Např. opakované krátké zvednutí dlaně obrácené směrem vzhůru, může být signálem k hlasitější řeči, zatímco poklesávání dlaně otočené směrem dolů naznačí, že máte hlas o něco ztišit.
• Než promluvíte, ujistěte se, zda máte „volný prostor" pro svoji mluvu, zda právě nehovoří někdo jiný. Protože těžko uhlídáte, ve kterém okamžiku kdo promluvil, je dobré předem dát najevo, že se chystáte něco říci.