- Před rozhovorem se sluchově postiženým člověkem navážeme zrakový kontakt.
- Dbáme na to, aby náš obličej byl dokonale osvětlen, nestavíme se zády k oknu.
- Při hovoru se sluchově postiženým nezvyšujeme hlas, nekřičíme, ale vyslovujeme z ř e t e l n ě.
- Vypneme všechny zdroje hluku. Při jednání se sluchově postiženým vždy mluví jen jeden.
- Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujeme přímo sluchově postiženého, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod.
- Při rozhovoru je využíváno odezírání, což je velmi náročná činnost, proto je v rozhovoru důležitý tzv. oddechový čas.
- Důležité informace raději opakujeme a neváháme použít i písemnou formu.
- Občas požádáme, aby nám sluchově postižený sdělil, co nám rozuměl.
- Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme pozměnit stavbu věty nebo použít jiná slova.
- Povzbuzujeme sluchově postiženého, aby dle doporučení lékaře užíval sluchadlo a využíval i dostupné kompenzační pomůcky.